klasika

Byl jsem překvapený, když se Monika ozvala a chtěla se se mnou sejít v našem oblíbeném hotelu. Na pozici milenky u mě Monika pracovala přibližně tři čtvrtě roku. Za tu dobu jsme si prošli obdobím naděje, kdy si ještě bláhově myslela, že se kvůli ní rozvedu, a potom obdobím deprese, kdy si uvědomila, že k tomu nikdy nedojde. Nedával jsem jí falešnou naději, ona si ji uměla dát sama, udržoval jsem si ji ale v takovém tom napětí, že vždycky je všechno možné. Monika nikdy nebyla ten typ, který by házel do schránky fotky nevěrníkově manželce nebo dokonce manželce telefonovala. Přesto mi přišlo, že po našem posledním rozhovoru už tohle dál absolvovat nechce. Můj velkej pták jí ale očividně chyběl.

Ještě jsem nikdy s nikým nespal. Pytlíka jsem pomalu tahal po zemi a pravou ruku jsem měl namakanější než Schwarzenegger v mládí. A mému stavu rozhodně ani nepomohlo to, že jsem léto trávil u babičky, protože naši mě nechtěli nechat doma samotného. Teda spíš se mě chtěli zbavit, ale nechtěli to přiznat. Babička bydlela na vesnici, a tak tady nebylo co dělat, jedinou výhodou byl nedaleký rybník, kam se scházeli chalani a děvušky z okolních vesnic. Takové scházedlo pro místní balíky.